Změna velikosti písma
Fulltextové vyhledávání
Hrad Doubravice
Hrad Doubravice
Zřícenina doubravického hradu se nachází nad údolím potoka Nešůrky, asi 1,5 km od obce.Hrad byl vybudován na velmi příkrém výběžku mírně klesající planiny do hlubokého údolí potoka ( základní převýšení je asi 30 metrů ).Hrad je od předpolí na jihu oddělen příkopem, který je 10 až 15 m široký a 4 až 5 m hluboký.Za příkopem je val ( v koruně až 5 m široký ), na západě se rozšiřuje v plošinu, na níž byl dřevěný most.Z plošiny vedl přes 20 - 25 m široký a dodnes 6 m hluboký příkop druhý most, spojující hrad s valem.Na východě a severovýchodě byl příkop uzavřen valy.Val opevněný ještě palisádou měl dostatečnou šířku pro pohyb obránců.Vstupní brána se nacházela ve věži, jejíž zbytky jsou to jediné, co ze zděné architektury zbylo.Věž měla rozměry 6 x 7 m, zdi silné 1,5 m, ve výši prahu brány byl sešikmený pískovcový sokl.zdivo bylo spojováno kvalitní maltou a poměrně dobře lícovalo. Brána byla oddělena od hradu parkánem, který fortifikačně navazoval na val s palisádou. Parkán obepíná hrad na jihozápadě, na jihu a západě a jeho pozůstatky jsou patrné dodnes.
Vnitřní hrad měl tvar nepravidelného pětiúhelníku.Na jihu byla věž, po které zůstal výrazný kužel.Obvod hradeb je zvýrazněn hrázkami, z nichž dodnes vystupuje zdivo.U věže je průběh valu přerušen a můžeme zde předpokládat bránu.Vlastní nádvoří je málo členité.Nějakou zástavbu lze předpokládat jen na severozápadě.Mnohem výrazněji jsou však relikty paláce na severovýchodě.Měl rozměry asi 28 x 8 m a zdá se, že se k severu zužoval.
Typologicky patří tento hrad do produkce hradního stavitelství z 2.poloviny 13. století, přežívající do 30. let 14. století.Tento typ se vyznačuje velkou válcovou věží, zvanou begfrit, namířenou proti místu možného útoku.Obytné a provozní místnosti jsou přistaveny k obvodové hradbě na bezpečném místě hradu.Parkán, který je připojen k hradu je podstatně mladší.
V dnešní době se z hradního komplexu zachovaly pouze základy věže parkánu, které byly na počátku tohoto století velmi dobře zachované.Dnes jsou však ve velmi špatném stavu a asi o polovinu menší.Celý hrad byl soustavně rozebírán a kámen byl odvážen na různé stavby - kostel, hamry a ve 30. letech na stavbu domů v ulici 28.října.K přesnějšímu určení doby užívání hradu nám může pomoci keramika nalezená při povrchovém sběru prováděném panem Procházkou, Plačkou a Štrofem.Ojedinělé nálezy vydutí tuhových hrnců, zdobené žlábkovou šroubovicí, svědčí pouze rámcově pro život ve 2.pololetí 13. století.Část střepů lze datovat do 14. a 15. století.V amatérském výkopu kaplana Slavíka bylo nalezeno množství tzv.loštické keramiky, která ja na hradech velmi hojná.Zlomek kyjovitě zesíleného okraje hrnce souvisí již se závěrečnou fází života v lokalitě ve 2. polovině 15. století.
Text byl použit z publikace Historie městečka Doubravice do roku 1914.
Autor publikace Martin Šimša ji vydal v roce 1993.
Doubravice, hrad při pohledu od jihozápadu, od dnešního pole.Pokus o nadhledovou rekonstrukci začátkem 15. století.Kresba Jan Štětina, březen 2005.
Doubravice, hrad při pohledu od severu, z údolí potoka Nešůrky.Pokus o nadhledovou rekonstrukci začátkem 15.století.Kresba Jan Štětina, březen 2005.
Hrad Doubravice - Jan Štětina
Areál hradu Doubravice se nachází na nevelkém skalnatém výběžku, vystupujícím ze zemědělsky využívané náhorní roviny do údolí potoka Nešůrky.Přestože pozůstatky doubravického hradu jsou v současnosti poměrně skromné, můžeme si jej představit v jeho středověké podobě, kdy bezmála 200 let sloužil svým pánům jako pevné sídlo i ekonomické centrum nevelkého panství. Pozůstatky bočních příkopů a nálezy keramických střepů vymezují místo, kde ve středověku stávalo předhradí.Jeho prostor dnes částečně zaujímají pole, v době života zde však můžeme předpokládat hospodářský dvůr s opevněním, tvořeným pouze příkopy a dřevěnými ploty nebo palysádami.Uvnitř předhradí se nacházely stavby zabezpečující ekonomickou soběstačnost hradu - tedy různé zemědělské provozy, stáje pro dobytek, seníky, sýoky a skladiště, ale i obydlí a dílny hradních řemeslníků a lidí služebně vázaných k hradu. Stavby na předhradí byly dřevěné, po opuštění hradu podlehly rychlé zkáze a proto dnes již ani nemůžeme přesně určit, jak předhradí doubravského hradu vypadalo. Hradní jádro se nacházelo na nejlépe chráněném místě - bylo vysunuto až na nejzazší konec terénního výběžku, který na severu, východě a západě příkrými a skalnatými srázy spadal do údolí k potoku Nešůrce.Poloha zajišťovala hradu ze tří stran bezpečnost a navíc umožňovala kontrolu prostoru údolí, jímž procházela lokálně důležitá cesta, spojující rad s městečkem Doubravicí.Na jihu, tedy mezi předhradím a jádrem hradu, byla vyhloubena dvojice příkopů, mezi nimiž zůstal val.Tento obrovský zemní val, dodnes velmi dochovaný, chránil svojí mohutnou hmotou vlastní hrad, jehož dlouhé jižní čelo sledoval svým srpovitým průběhem.Široký val mohl na své koruně nést dřevěné nástavby a obranné sruby. Na západním konci valu dodnes spatřujeme nižší plošinu, která umožňovala přístup do vlastního hradu.Bylo však třeba překonat ještě další, až 25 metrů široký příkop, sledující vnitřní starnu valu a vyhloubený tedy přímo před hradním jádrem.Dřevěný most nad příkopem vedl do brány, prolomené v přízemí nevelké hranolové věže.Z této stavby zůstaly dodnes pozůstatky vnějších, asi 1,6m silných stěn s částí pískovcové římsy, určující úroveň podlahy někdejšího průjezdu.Věž vystupovala do příkopu z vnějšího okruho hradeb, jehož průběh můžeme vysledovat podle terénních náznaků, na jih vidíme dosud i spodní část vnějšího líce hradby.Bránou se návštěvník dostal do parkánu - ochranného prostoru, jímž mezi vnější a vnitřní hradbou vedla cesta do jádra hradu.To mělo tvar nepravidelného pětiúhelníku o rozměrech přibližně 35 x 45 metrů, vymezeného po obvodu kamennou hradbou, z níž přetrvaly pouze destrukční valy.Uprostřed čelní hradby jádra stávala velká hradní věž - bergfrit.Dnes z ní vidíme pouze rozsáhlý kamenitý kužel bez výraznějších zbytků zdiva.Neznáme sice půdorys ani dimenze věže, z tvaru a rozsahu kamenné destrukce však můžeme soudit na její válcový tvar a značnou výšku.Věž v mírových dobách mohla sloužit ke kontrole širokého okolí, v dobách ohrožení pak představovala nejpevnější místo hradu a poslední útočiště jeho obránců.Obvodová hradba byla na západní straně - tedy přibližně v místech současného vstupu - prolomena branou, vedoucí do vnitřního nádvoří.Po obou delších stranách nádvoří stály zděné budovy.Větší stavba o obdelníkovém půdorysu asi 30 x 8 metrů, zaujímající nejlépe chráněné severovýchodní nároží jádra, byla zřejmě hradním palácem - tedy obydlím pána hradu a jeho rodiny.Z pozůstaků stavby soudíme, že v přízemí měla tři nebo čtyři místnosti, nejvyšší patro pak mohlo mít dřevěnou nebo hrázděnou konstrukci.Z protějšího stavení se dochovaly pouze malé stopy, z nichž již nelze určit podobu a účel budovy.Kolem nádvoří mohly stát i další dřevěné stavby, jejichž podobu ovšem neznáme.Celý doubravický hrad byl vystavěn z kamene těženého zřejmě přímo při přípravě terénu pro stavbu.Náročnější detaily - profilovaná ostění oken, dveří a římsy z dováženého pískovce.V reliktech paláce se podařilo nalézt hrudky vypálené hliněné mazaniny, která zřejmě kryla jeho horní dřevěné patro. O Doubravici již v roce 1255 psal jistý Holáč - hrad tehdy ovšem ještě nestál.Jeho výstavba probíhala někdy v poslední třetině 13.století a roku 1293 zde již sídlil Protiva, který byl roku 1275 zeměpanským správcem hradu v severomoravském Zábřehu.Naposledy se Protiva v Doubravici uvádí roku 1308.V roce 1335 byl vlastníkem hradu Ješek z Doubravice a buď on nebo jeho stejnojmenný syn v roce 1376 prodal panství - tedy hrad a městečko Doubravici a vsi Němčice, Kuničky, Valčínov, Přibyšín, dvůr, mýn a kostelní patronát - do dědičného držení majiteli sousedního boskovického panství, Oldřichu z Boskovic.Již rok na to se část Doubravice i s hradem prodejem dostává do držení Ješka Pušky z Kunštátu.Poté, co Ješek v roce 1406 zemřel, Doubravici zdědil jedo syn Erhart Puška z Kunštátu.V roce 1412 začal Erhart s prodejem svých statků a v roce 1418 prodal hrad Doubravici s alodním dvorem, městečko Doubravici s patronátem, ves Valkunov, Kuničky, Němčice s patronátem kostela a ves Přibyšín do dědičného držení Kateřině, manželce Pavlíka ze Sovince a jejímu synovi Erhardovi ze Sovince.Pánům ze Sovince Doubravice příslušela až do roku 1528.Erhard ze Sovince patřil k příznivcům husitů a proto v dobách husitských válek doubravický hrad zřejmě nedoznal větších poškození.V roce 1446 Erhard ze Sovince zemřel, načež majetek přebrala vdova Ofka se syny Půtou a Heraltem.Již k roku 1447 se ovšem dozvídáme, že Heralt z Kunštátu pohnal k soudu pana Štěpána z Cimburka a Vartnova za to, "že slíbil, že nechá na hradě Doubravici dům a přes tento slib byl dům tento vypálen se vším, co v něm bylo, to je penězi, zbraněmi, obilím a moukou a podobně".Není známo, zda zmíněný požár, který zničil přinejmenším hradní palác, znamenal úplný konec života na doubravickém hradě.Jisté je, že když roku 1528 Petr ze Sovince prodával Doubravici Janu Lhotskému ze Ptení, byl již hrad pustý.Držitelé panství jej již neobnovovali a postavili si v městečku při kostele pohodlnější tvrz. Přestože z doubravického hradu již mnoho nezůstalo, je dobře čitelná jeho původní dispozice i členění na hospodářské předhradí, obrannou zónu s hlubokými příkopy a valem a nevelké hradní jádro.Velmi dobře se dochovala i soustava dvojice příkopů před jádrem hradu a především obrovský val.Toto zemní opevnění, dodnes udivující svými mimořádnými rozměry, patří k nejlépe dochovaným ukázkám středověkých opevňovacích technik v našem regionu.Vlastní hrad se svou dispozicí s válcovou věží v čele jádra a obytným palácem v nejchráněnější poloze řadí k hradům stavěným v okolí ve 2.polovině 13.století, např.Obřany u Bílovic nad Svitavou, Olomučany - Čertův Hrádek.Pozůstatky doubravického hradu, kdysi romanticky vystupujícího nad divokým údolím potoka Nešůrky, si jistě zasluhují naši pozornost i ochranu.Spolu s dalšími památkami Doubravice - areálem bývalé tvrze, barokně přestavěným kostelem, farou a půdorysem středověkého městečka kolem velké čtvercové návsi představují zbytky doubravického hradu nedocenitelný hmotný pramen k poznání života generací našich předků.
Literatura
Miroslav Plaček, ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha 2001. Milan koudelka, Zdeněk Hasoň, Hrady okresu Blansko, Boskovice 1997.
