Pamětní kniha - část I.

Následující část

městyse Doubravice nad Svitavou

od roku 1918

( doslovný opis kroniky )

Kronikář Antonín Mach,profesor,Doubravice nad Svitavou č.52,byl ustanoven 1.května 1927.Události nemohl pro chorobu zapsati sám,proto je diktoval Janu Holíkovi,učiteli,Doubravice č.71,Leopoldu Kuncovi, kandidátu učitelství, Doubravice č.31.Zápisy za rok 1932 až 1934 upravil profesor Mach,zapsal učitel Antonín Fiala.Zápisy za rok 1935 až 1936 zaznamenal dle výpovědí členů letopisecké komise kronikář Jan Holík, učitel.Zápisy za léta 1937 až 1953 provedl kronikář Jan Holík.

__________________________________________________________________________

Přehled dějepisný,zeměpisný a přírodopisný.

Městys Doubravice leží na levém vyvýšeném břehu řeky Svitavy asi uprostřed vzdálenosti mezi městy Blanskem a Boskovicemi.Jméno obce vzniklo podle poměrů místních – podle doubrav – stejně jako jiné obce na okrese blanenském dostaly název podle poměrů místních, jako Černá Hora,Rájec,Ostrov atd.

Prvotní dějiny městyse Doubravice jsou zahaleny bájemi, ale r.1358 se připomíná Doubravice již jako městys.Do třicetileté války městečko kvetlo, pak upadlo,hrad vypínající se na ostrohu potoka Nešorky již dříve zpustl, dvě obce patřící k panství doubravskému, Valčínov a Přivýšiny zanikly.Právo hrdelní zrušeno bylo za Marie Terezie.Trhy se konají podnes čtyřikrát do roka, a to v pondělí po sv.Fabiáně a Šebestiáně,ve svatodušní úterý,v pondělí po sv.Bartoloměji a na sv.Šimona a Judu.Trhy na dobytek, konající se vždy před trhem obyčejným, již před světovou válkou zanikly.

Při sčítání lidu r.1921 měla Doubravice 193 čísla a 1163 obyvatele.Doubravice tvoří politickou obec s osadou Klemovem, která měla r.1921 17 čísel a 108 osob(51mužů a 57 žen) tedy celkem 1271 obyvatel.Muž.pohl. v Doubravici bylo 558,žen 605.Městys používá podnes starých názvů ulic a náměstí,říká se Na rynku,U kostela,Dolní ulice,U mlýna,V plotcích,Kozí ulice,Ulice ke Kuničkám,U šibenice,Na horce.

Domy jsou seskupeny kolem velkého čtyřhranného náměstí, ozdobeného sochou sv.Šebestiána(z r.1713), dále kolem menšího trojhranného náměstí blíže kostela a v údolí potoka Nešorky, v poslední době vznikla nová čtvrť U šibenice.Na malém i velkém náměstí je rybník.

V obci jsou dva mlýny,dvě rámové pily,dvůr při němž zbylo při parcelaci 60 měr polí,panská cihelna,pomologická zahrada a barvírna.Po válce byla zřízena v Doubravici pošta s telefonem.U Klemova je zastávka osobních vlaků na trati Praha – Bratislava.Na radnici je obecní knihovna,majíce 1927 – 870 svazků,spořitelna.Reiffeisenka, založená zdejším kaplanem Hudcem pro finanční podporu doubravské farnosti.Z tělocvičných spolků je zde Sokol,D.T.J. a Orel.

Hasičský sbor je dobrovolný,založen byl dávno před válkou Bedřichem Mičkem(1888).

Z budov vznikají kostel,fara,škola,hotel a horní mlýn.Kostel sv.Jana Křtitele stojí na jižní straně obce,má 33,1m délky,11m šířky a 14m výšky.Postaven byl nově po vyhoření r.1760.Před oltářem v lodi je krypta s 13 rakvemi.Kolem kostela byl hřbitov,jenž byl přeložen r. 1831 na pole Na přívazku.Patronem kostela je rájecký velkostatkář Salm.Přofařeny jsou nyní k Doubravici obce: Klemov,Obora,Jabloňany,Újezd,Kuničky a Holešín.Nynějším farářem je Josef Kuchta od r.1907.Na zdejší faře působil spisovatel a buditel moravský Jan Nep.Soukup.Narodil se v Třebíči,studoval v Moravské Třebové a v Brně,působil v Letovicích, ve Sloupě, v Lipovci a od r. 1865 v Doubravici.Největší zásluhu získal si svými cyrilometodějskými písněmi, z nichž nejslavnější je “Ejhle oltář Hospodinův září”.Zemřel r.1892.Škola byla postavena po vyhoření v letech 1892 – 93 u kostela,má 5 tříd, do školy chodí také děti z Klemova a Holešína.Řídícím učitelem je pan Kyselák od r.1921.Na škole působil řadu let jako řídící učitel,výborný vychovatel mládeže Julius Stantejský.Narodil se r.1856 v Ústí nad Orlicí,zemřel r.1909.

Doubravice má pěknou polohu.Leží v údolí řeky Svitavy,do níž se vlévají u Doubravice dva potoky,Nešorka a Holešínský potok.Na straně východní a,severní a západní je kryta mírným návrším,na jihu směrem k Rájci se kraj volně otevírá.Důležité jsou pro Doubravici zejména oba Chlumy,které častokráte zachránili Doubravici před živelnými pohromami.Pozemky patřící ke katastru obce Doubravice jsou různé jakosti a jsou roztříděny do různých tříd od I. – VII. Ve tratích: U šibenice( u spravedlnosti),Za zmolou,Na stodoliskách,Na novině,U Kuniček,Za humny,Na šotovské,V dílech,ve starých travech,V padělcích,U chalupy,Na rybníku,Na biču,Na přívazku,Na újezdsku,Na čtvrtce,Na kopanině,Na hlaváčích,Za horou,Na dolinách,Na panáčkové,Na učitelské,Na příbelce,Na mlýniskách,Za brankou,Na homoli,U bažin,Na lukách,Na klemovsku,Pod požáry,Na požárech,Na tobolce,U čihadla,U Nešorky,Na padělku,Na Hanačce,U hradu,U chrástky,V občinách,Na hlubinku.V poslední době bylo mnoho polí odprodáno v trati U Kuniček,poněvadž tato část leží příliš daleko od obce.

Luk městys Doubravice má málo,leží po obou stranách řeky Svitavy nad městečkem směrem ke Lhotě Rapotině.Luka urpěla velmi postavením dráhy.

Podnebí je vcelku mírné,poněvadž Doubravice je kryta proti severním větrům.Žně počínají u nás mnohdy o týden,mnohdy o čtrnáct dní dříve než v místech více položených.Také v doubravském katastru v trati u Kuniček se žne dobře o týden později než dole u řeky.

Půda je dosti úrodná.Daří se zde všechny druhy obilí,zejména žito a pšenice,také se pěstuje dosti brambor a řepy.

Lesy jsou poněkud vzdálené.Nejblíže leží Vinohrádek,Nešorka,první a druhé Boří,Stodoliska,Bzenec,Občiny,Klemovský les a Šidlůvky.Lesy jsou jen jehličnaté.

Ptactva hnízdí v městečku i v okolí velmi mnoho,zejména na zahradách a v údolích,lidově žlíbcích zvaných,kde je dosti keřů.Je škoda,že v poslední době se keře z nerozumu hojně vysekávají.

Ze zvěře diviké žije tu jen zajíc a králík.Zvěř.srnců je velmi málo.Ryb je hojně ve Svitavě i v potocích.Raci jsou jen v potocích.Ve Svitavě vyhynuli již před válkou postavením továren na horním toku Svitavy.

Obyvatelé městyse Doubravice jsou jen Čechové.Náboženství převládá římsko – katolické,jen několik je příslušníků církve českobratrské a československé,též několik lidí je bez vyznání vůbec.

Lid se zabývá rolnictvím chovem dobytka anebo za prací dojíždí do továren v Rájci, Blansku, Adamově a Brně a jinam.Také několik živnostníků a obchodníků je zde,též dělnický potravní spolek”Vzájemnost – včela”.Velikým dobrodiním pro obyvatelstvo je kolemjdoucí dráha,která každodenně celá sta lidí dopraví do práce a zase zpět z práce .je zajímavo,že žid se v obci neudržel. 

Domy kamenné jsou křidlicí kryté.V přítomné době jest z obytných stavení doškem pokryt dům J.Šmédky č.44.Vnitřek domů je dosti pohodlně zařízen,každý dům má síň,kuchyň,světnici a komoru.Je zajímavo,že v Doubravici bylo r.1900 jen 142 čísla a 1136 obyvatel,r.1921 bylo 103 čísla a 1163 obyvatel,tedy počet domů vzrostl za 20 let o 51 čísel,počet obyvatel vzrostl jen o 27 a přes to je v Doubravici bytová nouze.Z toho vyplývá,že lidí bydlících v nájmu značně ubylo.Nikdo totiž nechce vlivem zákona na ochranu nájemníků bytů pronajímat,poněvadž vlivem tohoto zákona nemůže dnes majitel bytu ani nájemníka vypovědět,ani nemůže činži zvýšit tak,jak by to odpovídalo daným poměrům.Pronajímání bytů se prostě nevyplácí.Roku 1921 bylo v nájmu v Doubravici/Klemově 90 rodin čítajících 345 osob.

Kraje národního není,lid se šatí městsky.Druh druha oslovuje často křestním jménem,neb přezdívkou zejména v těch případech,kdy je více rodin téhož jména v obci.Tak se na příklad říká u Michálků v č.71,u Mazalů v č.81,u Bejvalejch v č.6,všichni se jmenují Kuncové.

Lid mluví nářečím hanáckým dosti blýzkým spisovné mluvě vlivem hojného styku s městem.Hlavními znaky lidové řeči jsou:široké e místo y,např.bel místo byl,o místo u,např. kopec místo kupec,u místo o,např. kupec místo kopec,dále ó místo ou,např.dělajó,chcó,řežó, místo dělejou správně dělají atd. h a v se přisouvají hodně u slov počínajících samohláskou,říká se vuknu,vuku,vubučí místo okno,oko,obočí.Říká se ho, holetět,hopadnout,habe místo uletět,upadnout,aby.Místo ý se říká všeobecně ej až é,např. bejvávalo,te seš pěkné,hezké atd.Ve středním rodě přídavného jména určitého v 1. a ve 4.pádě,jak je v jednotném,tak v množném čísle je koncovka ý,např. je to pěkný,nový,máme hezký hósátka atd.Mluví-li někdo po někom,říká se lidově,že se po něm poróhá.

Doubravice je jediným městečkem na okrese,které si udělalo ráz čistě rolnický.Průmyslu v Doubravici skoro není až na cihelnu,barvírnu a strojní stolařství. Zvyky starodávné vymizely.Jen o vánocích chodí děti po koledě o velikonocích po mrskútě.Před válkou chdívaly děti o smrtné neděli se smrtkou,kterou potom utopily.Hoši staví máj o hodech,po válce také na prvního máje.Na prvního máje hraje hudba budíček na různých částech obce.

Děti ve volné chvíli,zejména na pastvě hrají různě : lámó krópe,stavijó vrbo,hrajó na slepó babo,hrajó v kras(na radu) apod.

Před odvodem hoši zpívají asi čtrnáct dní večer a chodí společně po rynku a Dolní ulici.Před válkou jezdili k odvodu povozem,nyní jezdí vlakem. Svatby se slaví celkem skrovně,vždy jen jediný den.

V nemocech se volá lékař,ať se užívá i hojně léků přírodních,jako léčivých bylin,vody,slunce atd.

Obecní záležitosti řídí obecní zastupitelstvo počtem 18 v čele s obecní radou šestičlenou,z ní je jeden starosta,jeden náměstek starostův a čtyři radové.

Spojovací prostředky jsou dráha,okresní silnice a obecní cesty.Okresní silnici má Doubravice jedinou od Rájce ke Lhotě Rapotině.Před válkou v r.1914 byla již povolena stavba okresní silnice k Újezdu,ale vlivem války se neuskutečnila,nyní pak všechny kroky docíliti ji byly marny.V tom ohledu je Doubravice posledním městečkem na celém okresu. Je zajímavo,že např.Rájec docílila několika silnic,nyní dokonce i regulaci potoka,kdežto Doubravice,ač platí mnoho daní a přirážek,byla a je důsledně odmítána a opomíjena okresním silničním výborem.

ÚVOD

Kronika tato vypisuje události od října r.1918 .Ale léta 1914 – 1918 jsou dobou světové války a není možno úplně tuto dobu opomenouti.Byla to doba smutná,soumrak lidstva vůbec a českého člověka zvláště.Národ český byl umlčen a český voják byl hnán na frontu proti slovanskému bratru Rusovi a Srbovi.Sněmovna nabyla svolána,poslanecká nedoktnutelnost porušena,český tisk byl nucen otiskovat články dodávané z Vídně.Četnictvo i okresní správy politické i ostatní úřady sloužily dobře starému Rakousku.Poslanci většinou z bázlivosti,nikterak nesnažili se vejíti ve styk s lidem.

Mobilisace v Doubravici byla provedena jako všude jinde v Čechách a na Moravě docela hladce.V sobotu ráno dne 1.srpna o páté hodině bubnoval obecní posel František Kuběna a četl rozkaz mobilizační,v němž stálo,že všichni 38letí a mladší záložníci musí do 24 hodin nastoupiti službu vojenskou.V neděli odpoledne odjeli záložníci na vozech do Rájce na nádraží.Projevů proti válce skoro nebylo až na nějaké výkřiky jednotlivců,zejména rolníka Leopolda Kunce č.31.je potřeba připomenouti,že rolník Antonín Řezníček(Kouřil) č.29,dobrý hospodář,do poslední chvíle svážel obilí,když už ostatní seděli ve vozech a čekali.Odjel a už se nevrátil.

Můžeme říci,že po celou dobu války bylo v Doubravici ticho,nebylo hlučnějšího projevu proti válce až na projevy hladové,když v letech 1916,1917,1918 nebylo mouky,nebylo brambor,nabylo chleba.Naši vojáci na frontách dobře pochopili svoji povinnost a dávali se v hojném počtu zajmouti.celé desítky jich byly zajaty,zejména na ruské frontě.Doma persekuce byla značná,nemluvilo se,jen se šeptalo.Promluvit nahlas nikdo se neodvážil.A přece bolelo to naše lidi,když Rakousko občas vyhrávalo a měli radost z každého úspěchu ruského i srbského.Je zajímavé,že mládež byla nejodvážnější.V roce 1915 rozšířili se v Doubravici ruské letáky.Hlavní zásluhu o to měl Jaroslav Kopřiva,student vyšší průmyslové školy v Brně,č.30,František Kunc mladší č.6 a Milada Tenorová č.8.Jaroslav Kopřiva,který je s Arnoštem Machem přinesl z brněnské průmyslové školy,byl zatčen a vězněn půl roku ve Vídni.Milada Tenorová byla dlouho vyšetřována,kteráž to vyšetřovací vazba uspíšila její smrt.František Kunc dělal před vyšetřovací komisí v Ostravě hloupého a tím se zachránil.

Jinak se projevil odpor mladých tím,že někteří zámečníci,zejména František Štěpánek č.13 položili na koleje kus železa,takže vlak namohl ani do Skalice dojeti.Potrestán byl František Štěpánek delším vězněním na Špilberku.

Rekvisice zvonů byla provedena r.1916.Doubravice měla dobré staré zvony:hrubý,poledník,ranník,křapák a umíráček.Čtyři z nich, a sice hrubý,který byl zvonem nejcenějším,ranník,křapák a umíráček byly odvezeny,zůstal jen poledník.Původně měl býti odvezen poledník a zůstati jen ranník,poledník zachránil rolníkFrantišek Mrázek č.96 tím,že zaplatil rozdíl ve váze mezi poledníkem a ranníkem dělníkům.O záchranu zvonů jinak se nikdo nepokusil.U varhan vyměněny byly cínové silnější píšťaly za zinkové bez náhrady.Rekvisice obilí za války tvoří velice smutnou kapitolu v dějinách městečka Doubravice.Byla prováděna za asistence četníků,zejména strážmistra Sommera z Rájce,později za asistence vojska.Sluší podotknout,že předepsané množství bylo příliš velké,poměrně vždy vyšší,jak se později ukázalo,než u jiných obcí.Strážmistr Sommer jednal daleko tvrději než vojsko.Vojsko,ač bylo většinou původu maďarského a německého,dalo se koupiti za jídlo,vojáci dostali najíst a bylo dobře.Za to strážmistr Sommer tvrdě vymáhal poslední obilí,sháněl po obci a po mlýnech,kde koho chytil,aby mu odebral těžce sehnané a draze zaplacené živobytí.Býval také často u vlaku,chytal lidi,kteří po celodenní námaze někde za drahé peníze koupili trochu brambor nebo mouky,aby měli v městě nezemřeli podvýživou a hladem a odebral jim vše.Po převratě byl přeložen do západníMoravy a povýšen.

Při rekvisici kovů vyznamenal se v Doubravici Vladík,knihař v Blansku,který kdejaký mosazný svícen a kovovou kliku sebral na účely válečné.

V Klemově v hostinci Vincence Jeřábka č.12 byla již před válkou taroková společnost,která příležitostně část vyhraných peněz dodávala na Ústřední matici školskou.Peníze se ukládaly do kovové pokladničky.Strážmistr Sommer zkonfiskoval také tuto pokladničku.Vincenc Kašpárek č.161 urazil zámek od pokladničky a peníze v obnosu 33 K vybral a tak je zachránil pro Ústřední matici školskou.

Vůbec poměry byly tak těžké a tvrdé,že lidé schovávali obilí i jiné věci do stodol,kůlen,do hnoje,vozili obilí do lesa,zakopávali je na zahradách.Lid,kteří neměli svého obilí,dostávali na mouku,chléb,cukr, atd., lístky,tak zvané moučenky,chlebenky,cukřenky atd.Denní spotřeba mouky byla snížena na nejmenší míru,ale ani té se nedostávalo.Lidé museli státi ve frontách celé noci jeden za druhým před obchody a na konec na své lístky nic nedostali,poněvadž vše bylo vyprodáno.Děti a chudé vrstvy trpěli úplnou podvýživou.

Pivo se vařilo z řepy,ale ani to toho nebylo.Lidé si pomáhali zase tak,že vařili potají pivo doma.Hojně se sladilo syrupem doma uvařeným.

Řídící učitel Klimecký,jehož syn byl rakouským důstojníkem,horlivě agitoval pro válečné půjčky rakouské.Kde věděl,že mají peníze,tlačil na lidi tak dlouho,až půjčku upsali,a tím připravil mnoho lidí o peníze,poněvadž válečné půjčky rakouské vůbec propadly nebo přijaty byly republikou jen v nepatrné míře.Také farní majetek byl zmenšen upsáním válečných půjček.Na obci vynutil také řídící učitel Klimecký upsání válečné půjčky,ač se tomu obecní zastupitelstvo bránilo tím,že se nesešel předepsaný počet členů a zastupitelstvo nebylo usnášení schopné.Konečně sehnal přece potřebnou většinu a obec upsala válečnou půjčku v obnosu: na více vál.půjčkách upsala Doubravice celkem 17.000 K,Klemov 3.300 K.

Koncem války se tvořili po lesích tak zvané zelené kádry.Byli to vojenští zběhové,kteří dostali dovolenou a pak se již ke svým plukům nevrátili nebo prostě od pluků zběhli.V Doubravici to byl zejména Antonín Buš a Jan Kraus.

Správu obce vedl nejprve starosta František Kunc č.85,který úřadům nevyhovoval a proto jej poslali v r.1915 na vojnu,po něm až do konce války obec spravoval první radní Josef Zezula č.137.

Je také zajímavo,že v městečku Doubravici řádí a řádila zejména za války zhoubná nemoc souchotiny.Je to zajímavo proto,že v Doubravici,ač má polohu v celku pěknou,proti severu krytou,přece má nejvíc případů tuberkolosy z celého okolí.Byli to zejména studenti,kteří v posledním desetiletí této zákeřné nemoci podlehli.Jan Kala,student práv č.77,Bohumil

Kunc,student vyšší průmyslové školy,č.6,Arnošt Mach,student vyšší průmyslové školy,č.52,Alois Mrázek,student práv,č.96,Jan Mrázek,student filosofie,č.96.Dále to byli:Josef Horák č.98,Josefa Horáková č.98,Emilie Horáková č.153,Josef Šauman č.158,Božena Kouřilová č.10,Marie Šavrňáková č.144,Jan a Aloisie Štěpánkovi č.12.

Odvody byly za války každý měsíc.Během jednoho roku museli nastoupiti službu vojenskou všichni jen poněkud schopní muži od 18 - 50 let,takže koncem roku 1915 byli skoro všichni jen poněkud zbraně schopní lidé na vojně.V letech dalších se vybíralo poznovu,takže někteří se museli dostaviti k odvodu třikrát až čtyřikrát.Na konec zůstali v Doubravici jen starci a děti.Celkem nastoupili službu vojenskou z Doubravice tito mužové:

 

1	Josef Alexa č.132	51	Kopřiva Jan č.30	101	Novotný František č.127
2	Bedáň Antonín č.104	52	Kos Josef č.65	102	Novotný Karel č.40
3	Benc Mořic č.68	53	Kraus Josef č.44 st.	103	Odehnal Josef č.65
4	Beránek Vincenc č.10	54	Kraus Josef č.44 ml.	104	Odehnal František č.65
5	Bílek Jan č.10,Klemov	55	Kraus Jan č.134	105	Odehnal Emil č.65
6	Buš Robert č.134	56	Kraus Josef č.134	106	Okáč Antonín č.50
7	Buš Josef č.113	57	Král Josef č.43	107	Okáč Arnošt č.84
8	Břoušek Jan č.114	58	Král Antonín č.43	108	Opatřil František č.87
9	Břoušek Karel č.114	59	Král Josef č.5,Klemov	109	Opatřil Vincenc č.113
10	Břoušek František č.156	60	Krejsa Ludvík č.33	110	Opatřil Josef č.113
11	Cerbel Jindřich č.120	61	Kouba Tomáš č.27	111	Opatřil Jan č.154
12	Dobeš Rudolf č.29	62	Kouřil František č.10	112	Opálka Vladimír č.54
13	Dvořáček Jan č.112	63	Kouřil Antonín č.171	113	Pavlík Antonín č.112
14	Dvořák Václav č.3,Klemov	64	Kříž Dominik č.1,Klemov	114	Pehal Rudolf č.130
15	Fiala Antonín č.90	65	Kříž Rudolf č.11,Klemov	115	Pernice Karel č.7,Klemov
16	Fojt Josef č.120	66	Kuběna František č.33	116	Pernica Metoděj č.22
17	Geršl František č.26	67	Kuběna Robert č.51	117	Pilát Josef č.93
18	Gromeš Jan č.180	68	Kuběna František č.51	118	Pisařík František č.5
19	Gywikovič Vojtěch č.13,Kl.	69	Kuběna Jan č.63	119	Pivoda Antonín č.17
20	Hasoň František č.42 st	70	Kuběna Jan č.116	120	Podloucký Alois č.68
21	Hasoň František č.42 ml.	71	Kuběna Antonín č.141	121	Podloucký Jindřich č.68
22	Holík Jan č.71	72	Kubín Jindřich č.147	122	Podloucký Jaroslav č.68
23	Horálek Antonín č.153	73	Kunc Leopold č.31	123	Podloucký Rudolf č.68
24	Hroza Tomáš č.21	74	Kunc Jaroslav č.154	124	Podloučka Jan č.28
25	Hlaváček Net.č.3,Klemov	75	Kunc Bedřich č.81	125	Podloučka Josef č.73
26	Jalový Jan č.58 st.	76	Kunc František č.85	126	Odehnal Michal č.64
27	Jalový Jan č.58 ml.	77	Kunc Rudolf č.167	127	Podloučka František č.73
28	Jalový Josef č.166	78	Kupka Josef č.182	128	Pokorný Antonín č.80
29	Janíček Jan č.108	79	Lipovský Jan č.65	129	Pokorný Bedřich č.123
30	Jeřábek Jan č.75	80	Mach Antonín č.52	130	Pokorný Leopold č.183
31	Jeřábek Vincenc č.12,Kle.	81	Machat František č.118	131	Polák František č.16,Klem.
32	Juračka Josef č.174	82	Machat Josef č.118	132	Potůček Jan č.15
33	Kala Jan č.77 st.	83	Machat Rudolf č.118	133	Potůček Ladislav č.97
34	Kala Jan č.77 ml.	84	Mička Bedřich č.57	134	Provazník Alois č.93
35	Kala Antonín č.77	85	Mička Karel č.57	135	Ryba Josef č.1
36	Kala Vojtěch č.134	86	Mička Rudolf č.57	136	Řehořek Tomáš č.22
37	Kala Eduard č.134	87	Mička Jaroslav č.57	137	Řehořek Kliment č.22
38	Kašpárek František č.35	88	Mikulášek Josef č.149	138	Řezníček Ant.(Kouřil)č.29
39	Kincl František č.40	89	Mikulášek Emanuel č.140	139	Řezníček Rudolf č.67
40	Kleveta Josef č.107	90	Mrázek František č.11	140	Řezníček Antonín č.99
41	Kleveta Antonín č.107	91	Mrázek Antonín č.18	141	Řezníček Hugo č.99
42	Klimecký Jaroslav č.90	92	Mrázek Jaroslav č.96	142	Sáňka Norbert č.2
43	Klimeš Karel č.93	93	Mrázek Metoděj č.96	143	Sáňka František č.2
44	Klimeš František č.125	94	Nečas Karel č.89	144	Sáňka Eduard č.36
45	Klimeš Emil č.125	95	Nippert Vilém č.93	145	Sáňka Jan č.140
46	Kocman František č.154	96	Nesrovnal josef č.184	146	Sáňka Josef č.150
47	Kocman Tomáš č.154	97	Nesrovnal Jan č.121	147	Sáňka Antonín č.150
48	Kocman Josef č.139	98	Nesrovnal Adolf č.123	148	Sáňka Jan č.167
49	Kočvara Hugo č.16	99	Novotný František č.151	149	Sáňka František č.184
50	Kočvara Rudolf č.16	100	Novotný Josef č.127	150	Sedlák Jan č.100
151	Slepánek Cyril č.12	171	Šindelka Josef č.63	191	Veselý Josef č.65
152	Sřivan Karel č.121	172	Štoudek Josef č.88	192	Vetchý Michal č.8
153	Staněk František č.7	173	Štoudek František č.145	193	Vitouch Jan č.151
154	Staněk Karel č.7	174	Štěpánek Robert č.13	194	Vlach Jan č.95
155	Staněk Jaroslav č.7	175	Štěpánek František č.13	195	Vlček František č.116
156	Stloukal Antonín č.89	176	Štrof Antonín č.2,Klemov	196	Vondra Antonín č.131
157	Stloukal Josef č.89	177	Štrof Hubert č.2,Klemov	197	Zelený Josef č.6,Klemov
158	Stloukal František č.83	178	Štrof Osvald č.2,Klemov	198	Zemandl František č.176
159	Strachoň František č.117	179	Štěrba Jan č.19	199	Zezula Josef č.23
160	Svěrák Vincenc č.162	180	Štěrbáček František č.46	200	Zezula František č.24
161	Svěrák Metoděj č.62	181	Štěrbáček Jan č.55	201	Zezula josef č.24
162	Souček Jan č.142	182	Štěrbáček Alois č.91	202	Zezula Alois č.48
163	Souček Josef č.142	183	Štěrbáček Jan č.94	203	Zezula Josef č.155
164	Svoboda Josef č.175	184	Štěrbáček Josef č.163	204	Zukal Alois č.45
165	Svoboda Jan č.98	185	Tenora Ladislav č.8	205	Zukal Josef č.90
166	Šafránek Rudolf č.72	186	Weis František č.39	206	Zukal Josef č.4
167	Šauman Josef č.158	187	Valášek František č.74
168	Šesták Josef č.120	188	Valtr František č.121
169	Šavrňák Václav č.106	189	Vaněk č.28
170	Šavrňák Bedřich č.106	190	Vaněk Josef č.133

32 doubravických občanů padlo na různých bojištích nebo zemřelo v různých nemocnicích.někteří se vrátili domů a následkem útrap válečných zemřeli doma.mezi nimi byli hoši 18 a 19 letí,kteří sotva se vyučili, museli na vojnu,ba někteří z nich ještě na počátku vojny chodili do školy.tato generace mladých mužů doplatila na válku nejhůře,jak svým zdravím,tak mravní úhonou.O této generaci právem se může říci,že byla válkou rozbita,i když unikla jejím granátům.Vojenské prostředí není příznivo a nebylo pro tak mladé lidi.byli to:Jan Kuběna,Rudolf Machat,Rudolf Mička,Michal Odehnal,Josef Souček,Antonín Tesař a František Vlček.

Nejstarší z padlých a zemřelých byli:František Jalový,Jan Podloučka,Ladislav Potůček,Jan Svoboda,Rudolf Šafránek a František Weis, všichni skoro padesátiletí.

Dobrým hospodářem,člověkem velmi pilným a svědomitým byl Antonín Řezníček,vždy hrdý na to,že je sedlákem.Po jeho smrti usedlost se musela rozprodat a ukázalo se co jedinec často znamená

Průbojným člověkem byl Josef Opatřil,vyučený zedník,ale člověk zečtelý,energický,který se uplatnil jak v civilním zaměstnání,tak na vojně.V mládí býval vůdcem plotkovských kluků proti renkovským.Jako jinoch hrával dobře divadlo.Měl velice rád les.

Smutný byl osud Jana Břouška.Přišel na dovolenou,skočil pod splav a utopil se.těžko říci,zda ze strachu před vojnou,či ze smutku nad odchodem z Doubravice.

Hugo Kočvara zmizel na frontě a nedošla o něm vůbec žádná zpráva.Po válce matka ještě dnes 12 let po válce čeká na jeho návrat.

Dědicem usedlosti č.26 měl býti František gešl.Zmizel také,o osudu jeho nic se neví.Rodiče dlouho očekávali,že se jim vrátí.

Josef Juračka zemřel na cestě z dovolené do fronty,krátce za ním jeho žena a tři děti zde zůstaly samy se střičkou babičkou.

Jaroslav Klimecký,právník,byl dvakrát raněn a teprve po třetím odchodu do pole padl(září 1917).

František kuběna,zedník,sloužil aktivně v Bosně,odešel do války a hned na počátku padl.byl člověkem trochu prudkým,ale jinak veselým,dobře hrával na tahací harmoniku.

František Mrázek,dlouholetý člen hasičského sboru a obecního zastupitelstva,zemřel v ruském zajetí.

Jindřich Podloucký,zahradník,člověk velmi podnikavý,o němž se vědělo,že se ve světě neztratí,zašel v srbském zajetí.

Ladislav Potůček zemřel na vojně a zanechal zde osm malých dětí.František Štoudek vrátil se ze čtyřletého ruského zajetí a krátce po návratu zemřel v brněnské nemocnici.Byl otcem velmi četné rodiny.Děti,které při jeho odchodu byly malé,ho při jeho návratu vůbec neznaly.

Během války padli nebo zemřeli na vojně:

 

1	Josef Buš č.113	12	Rudolf Mička č.57	23	František Štoudek č.145
2	Jan Břoušek č.114	13	František mrázek č.11	24	Jan Svoboda č.98
3	František Gešl č.26	14	Jan Nesrovnal č.121	25	Rudolf Šafránek č.72
4	František Jalový č.58	15	Michal Odehnal č.64	26	Hubert Štrof Klemov č.2
5	Josef Juračka č.174	16	Josef Opatřil č.113	27	Karel Vaněk č.133
6	Jaroslav Klimecký č.90	17	Jindřich Podloucký č.68	28	František Vlček č.116
7	Hugo Kočvara č.16	18	Jan Podloučka č.28	29	František Vais č.39
8	Antonín Kouřil č.171	19	Josef Podloučka č.73	30	Josef Zukal č.4
9	František Kuběna č.51	20	Ladislav Potůček č.97	31	Alois Provazník č.93
10	Jan Kuběna č.63	21	Ant. Řezníček(Kouřil) č.29	32	Antonín Tesař č.127
11	Rudolf Machat č.118	22	Josef Souček č.142

Že láska našich rodáků k národu nebyla jen planou,dokazuje celá řada legionářů,kteří za hranicemi na různých bojištích se přičinili,aby dobyli našemu národu samostatnost.Tam v Rusku,v Itálii i ve Francii bojovali naši spoluobčané za volnost národa i celého lidstva.

Jako legionáři se vrátili:Čermák Maxmilián č.1,Hlaváček Metoděj Klemov č.3,Holík Jan č.71,Horálek Antonín č.153,Klimeš František č.125,Král Josef Klemov č.5,Nečas Karel č.89,Odehnal Emil č.65,Řezníček Hugo č.99,Staněk Karel č.92,Šafránek Bedřich č.106,Stloukal František č.126.

Na konci sluší poznamenat ceny některého zboží před válkou a ve válce: v roce 1914 1kg brambor 3hal. za války 1 K 50hal.

• 1kg mouky 40hal. “ 10 K
• 1kg masa 1K 20hal. “ 20 K
• 1m sukna na šaty 10 K “ 300 K
• špulka nití 40hal. “ 20 K

Poměry politické,sociální i hospodářské před válkou celkem jednoduché,staly se přes válku složitými.Před válkou byly v Doubravici jen tři politické strany,a sice strana klerikální jako nejslabší,zastoupená hlavně rodinou Okáčů,jako rolníkem Antonínem Okáčem č.56,Arnoštem Okáčem č.84,Janem Kalou č.77 a Františkem mrázkem č.96.

Početnější byla strana lidová-pokroková zastoupená hlavně rodinou Kunců,jako rolníkem Františkem Kuncem č.85,Leopoldem Kuncem č.31,Klimentem Kuncem č.81,Janem Kopřivou č.30.

Nejčetnější byla dělnická strana sociálně-demokratická,založená v letech devadesátých Františkem Machem,mistrem krejčovským č.52 a Kouřilem,střihačem zvaným Synkem.Ve straně dále pracovali a strany vedli Josef Zezula č.137,skladníkem,Josef Kočka č.21 a Vincenc Kašpárek č.161.

Po válce strana klerikální zesílila,v čele strany zůstali tíž lidé.Orla v Doubravici prvně založil kaplan Jan Slavík.Nyní se nazývá lidovou.Strana lidovo-pokroková,většinou se skládající z rolníků,přešla ke straně republikánské(agrární),která po rozpadnutí strany sociálně- demokratické stala se na čas nejsilnější stranou v obci.vedou ji již tíž lidé,jako stranu lidovo-pokrokovou před válkou.Strana sociálně- demokratická se krátce po převratě rozpadla na stranu sociálně-demokratickou a komunistickou.Po rozpadnutí strany byli při prvních volbách do obecního zastupitelstva zvoleni za stranu sociálně-demokratickou tři zástupci,a sice Tomáš Kocman č.154,Josef Kočka č.20 a Jan Kříž z Klemova č.14.Za stranu komunistickou dva zástupci a sice Leopold Kupka č.165 a Joesf Prokop č.101.vedle těchto dvou stran dělnických vyrostla nová strana dělnická národně-sociální,která našla čilého pracovníka v Norbertu Sáňkovi č.2. Válka zvýšila touhu po vlastním majetku a hlavně po půdě.Ač obyvatelstva mnoho nepřibylo a půdy přešlo od velkostatku i od fary mnoho mezi lid,je přece velký nedostatek půdy.při dražbě na obecní pozemky stoupla cena nájmu stálým přihazováním mnohonásobně.Každý chce míti kus vlastní nebo najaté půdy.Práce je po válce poměrně málo,v obci je stále mnoho lidí nezaměstnaných,ač podporu v nezaměstnanosti nebere nikdo.Také je např. dnes velmi těžko umístiti hocha do učení,i mezi učni je nadbytek .